Henna, lawsonia inermis, je rostlina. Jedná se o velký keř nebo malý strom, který roste v horkých a suchých klimatických podmínkách. Existují důkazy z Egypta, že henna byla pravidelně používána k barvení vlasů již před 5 000 lety a mohla být používána i v Jerichu (malé blízkovýchodní město nacházející se severovýchodně od Jeruzaléma) již před 8 000 lety. Henna byla používána k udržování vlasů zdravých a k barvení šedivých vlasů.

Hennové listy se sklidí, vysuší a nakonec rozdrtí na prášek. Pokud je pak tento prášek smíchán s mírně kyselou kapalinou, zanechává na kůži, vlasech či nehtech červeno-oranžové zbarvení. Hennové listy totiž obsahují červeno-oranžovou barvící molekulu – lawsone. Můžeme ho vidět v mladých listech ve středové žíle listu. Obsah lawsonu v hennových listech se pohybuje od 1% do 4%, v závislosti na klimatických a půdních podmínkách. Listy s nižším obsahem lawsonu jsou sklizeny, rozdrceny na hrubý prášek, prosety a prodány do průmyslu na barvení vlasů.

Henna s nejvyšším obsahem lawsonu, nejlepších 5% z úrody, je rozdrcena na prášek a nakonec jemně proseta, aby se s ní mohlo malovat na kůži, tak jak je tímto způsobem henna používána pro slavnosti v severní Africe, na středním východě a v jižní Asii. Této henně se říká “body art quality henna” (BAQ) – kvalitní henna určená ke zdobení těla. Tato henna je však úžasná rovněž pro naše vlasy, protože jemné pudrování a prosévání usnadní její vypláchnutí (při smívání henny z vlasů) a vlasy obarví výraznější barvou.

BAQ henna neobsahuje žádné kovy, olovo, ani nevytváří žádný povlak na vlasech. Molekuly v čisté BAQ henně proniknou do vlasů, zde se vážou s přírodním keratinem našich vlasů a ty jsou díky tomu pak husté, silné a hebké!

Historie

Zmínky o henně můžeme nalézt již na Ebersově papyrusu ze starověkého Egypta datovaného k roku 1 500 před Kristem, nicméně se věří, že byl tento text přepsán z ještě starších textů pravděpodobně pocházejících z období kolem roku 3 400 před Kristem. Kromě 700 magických formulí a léčebných postupů byla i velká část tohoto papyrusu věnována právě henně jako pocta komplexnosti tohoto produktu a jeho rostlině, lawsonia inermis.

Z antického Egypta a okolních zemí pokračovalo používání henny po tisíce let v arabských zemích. Dnes je henna rozšířena po celém světě a používá se převážně v kosmetice jako prostředek k barvení vlasů, nehtů nebo k dekorativnímu malování na tělo. Nicméně používání henny k barvení vlasů v posledních desetiletích dramaticky vzrostlo.

Druhy henny

Na trhu se můžeme setkat s více druhy henny: komerční červená henna je založena na rostlině lawsonia inermis, černá henna na rostlině indigofera tinctoria, neutrální henna na rostlině cassia obovata a blond henna také na rostlině Cassia obovata s přidáním několika dalších rostlin.

Komerčně dostupné hennové barvy na vlasy, které přicházejí v “barvách” jako je černá, hnědá, kaštanová, blond a tak dále, nejsou čisté henny. Výrobci často vezmou méně kvalitní hennu a přidají k ní toxické soli kovů, chemická barviva a další složky, dokonce para-fenylendiamin (dle CDC – centra pro kontrolu nemocí – se jedná o kontaktní alergen), aby tak vytvořila širokou škálu barev. Tyto přidané složky nejsou často ani uvedeny na obalu, protože země původu nevyžadují jejich uvedení pro kosmetiku a pokud je henna jednou vyvezena na západ, není zde žádný požadavek pro uvedení těchto složek na jejím obalu. Tyto předem balené henny jsou často označovány jako “přírodní bylinná henna”.

To je velmi zavádějící, protože se nejedná o přírodní produkty; jsou plné chemikálií. Soli kovů mění a upravují barvu namísto použití kvalitnější henny. Sloučenina henny a solí kovů mohou katastrofálně reagovat se syntetickými barvami na vlasy, a vážně tak vlasy poškodit.

Bezpečnost

Barvící účinek červené henny je obvykle způsoben lawsonem (barvivem) obsaženým v listech společně s jeho glukosidy. V usušených listech jsou kromě tohoto barviva (0,5 – 2 %) obsaženy také další sloučeniny podílející se na této aktivitě, jako jsou např. polyfenoly (flavonoidy, kyselina gallová) a sacharidy.

Henna je považována za bezpečnou, přestože existuje jedna studie, která tvrdí, že její aplikace může vyvolat závažnou hemolytickou anémii a může přispět k neonatální hyper bilirubinémii. Nicméně skutečná toxicita henny by měla být vyloučena na základě šetření na velkých populacích a na spotřebitelích profesionálních expozic.

Pozice lawsonu je však odlišná. Jeho obsah musí být kontrolován a testován pro jeho potencionální toxicitu, protože byly hlášeny některé případy poškození ledvin a rakoviny močového měchýře. Proto musí být v EU obsah lawsonu v kosmetických přípravcích omezen a snížen na 1,5 % v produktech založených na henně, a které to deklarují v popisku.

Nicméně většina z problémů s kvalitou souvisí s přísadami: henna může obsahovat ovoce a větvičky, stejně jako části jiných rostlin. Cílem přidávaných přísad jiných rostlin nebo přírodních či chemických látek může být změna či zvýraznění barvy vlasů, usnadnění a delší udržení barvy na vlasech či zlepšení ochrany vlasů – efekty získané z velkého množství přidaných látek, od keratinu po těžké kovy. Ve skutečnosti má totiž přírodní henna velmi nízký alergický potenciál a alergické reakce jsou způsobeny chemickými přísadami uměle přidaných do hennové směsi ke zlepšení nebo upravení barvení. Některé výrobky označené jako henna dokonce neobsahují žádnou přirozenou složku nebo jen ve velmi malém množství.

Jak poznáme “míchanou hennu”

Jak si můžeme být jistí, že jsme použili hennu obsahující toxické kovy solí? Pravděpodobně to totiž nebude uvedeno na etiketě.

Vezmeme pár svých vlasů z kartáče na vlasy a smícháme 30 ml peroxidu a 20 kapek 28% amoniaku. Do této směsi své vlasy z kartáče namočíme (tuto směs obsahují syntetické barvy na vlasy). Pokud henna, kterou jsme použili na tyto vlasy, obsahuje olovo, vlasy po namočení do této směsi okamžitě změní barvu.

Pokud naše henna obsahuje dusičnan stříbrný, nedojde k žádné změně barvy namočených vlasů, protože stříbro “obléká vlasy” – vytváří na nich povlak. Nicméně dusičnan stříbrný zanechává na našich vlasech nazelenalý nádech, takže jeho obsah můžeme zjistit tímto způsobem.

Jestliže je v henně, kterou jsme použili, měď, namočené vlasy se začnou “vařit”, budou nepříjemně zapáchat a nakonec se ve směsi rozpadnou.

Se všemi těmito přidanými ingrediencemi neuvedenými na obalu není divu, že henna získala špatnou pověst.

Zdroje:

Studies in Natural Products Chemistry – Atta – ur – Rahman – Volume 37 (svazek)

Henna for Hair “How To” – Catherine Cartwright-Jones

náhledový obrázek – pixabay.com